Jsem žena ve středních letech. Zkušená ve spoustě věcí a zároveň nezkušená v mnoha jiných.
Začnu tedy tím, co jsem doposud vyzkoušela, čím jsem prošla.
Dětství jsem trávila lehce a vesele mezi milující a veselou rodinou. Volný čas jsem trávila s kamarády, běhali jsme po vesnici, po louce a polích, lezli jsme na stromy, trhali třešně, stavěli domečky v lese,hráli si v kukuřici.
S pubertou se začala lehkost ztrácet, přišla zamyšlenost, uzavřenost a porovnávání se s ostatními.
Vzorem se mi staly „populární“ holky i kluci z mého okolí nebo hrdinové z knížek či filmů, kterým jsem záviděla obdiv druhých.
S dospíváním přicházelo snění, zamilovanost, ale také studijní povinnosti, které jsem jako řádná studentka vždy zvládla.
Od malička jsem si přála být učitelkou. Cíl byl jasný, postupovala jsem předpokládaným směrem a pedagogické studium řádně dokončila.
Vstup do učitelské praxe byl náročný. Bohužel tehdejší frontální studium mě nedostatečně připravilo pro praxi a já předstoupila před třídu bez potřebných dovedností jako jsou prezentace a práce s kolektivem.
Jako učitelka jsem nebyla spokojená, neužívala jsem si svou vysněnou profesi. Rozhodla jsem se vyzkoušet něco jiného.
Po 3 letech výuky jsem nastoupila jako recepční do personální agentury.
První dny v kanceláři, navíc v době horkých prázdnin, ubíhaly velmi pomalu. Dostala jsem však možnost postupně se učit nové věci, komunikovat s kandidáty, pomáhat s průzkumy a po půl roce jsem využila nabídky pracovat jako konzultantka. Vedením pohovorů den po dni, týden po týdnu jsem začala získávat větší jistotu a přehled. Postupně jsem se v pohovorech zdokonalovala a začala jsem mít úspěchy ve výběru správných kandidátů. Měla jsem spoustu otevřených volných pozic u klientů, byla jsem v jednom kole, stále na pohovoru nebo na telefonu.
Z tohoto pracovního kolotoče jsem vyskočila narozením dcerky. Později i syna, a tak jsem přeskočila do kolotoče mateřského, rodinného. Jako matce dvou malých dětí se mi změnily hodnoty. Ochrana, podpora a péče o děti na prvním místě.
Když jsem po mateřské nastoupila do práce, byla jsem opět v jednom kole. Práce a rodina, rodina a práce. Kalendář se mi naplnil úkoly pracovními a rodinnými. Neměla jsem čas na velké přemýšlení a zaměřila se na plnění všech potřebných povinností a úkolů.
Čas ubíhal v zajetých kolejích a já jsem se najednou uprostřed toho kolotoče zastavila…
A uvědomila si, že mnoho věcí dělám ze zvyku, automaticky, bez přemýšlení, nevím proč…
A začala jsem více přemýšlet, o tom, co dělám.
Přemýšlet o sobě, o tom, co chci, co nechci, co mi jde a nejde, co mě baví, co bych chtěla dělat, co jsou mé silné stránky, kde jsou mé bariéry.
Průvodcem na cestě za poznáním mi byl kouč.
Koučink mi pomohl uvědomit si spoustu věcí a pomohl mi vnímat sama sebe.
Koučink mi v životě nadále pomáhá – pomáhá mi objevovat mé možnosti, najít nový směr a dosáhnout svůj cíl, pomáhá mi jít LEHCE ŽIVOTEM.
A tak na základě mých osobních pozitivních zkušeností s koučinkem jsem se rozhodla stát se koučem.
Jako kouč chci být vašim průvodcem, který vám pomůže najít sebe sama, uvědomit si hlubší souvislosti, důvěřovat sám sobě, respektovat sebe i druhé, dosáhnout svých cílů.
Jako kouč vám chci pomáhat jít LEHCE ŽIVOTEM.